Balistika.cz

Úvod

Vnější balistika:

Teorie

Program

44 Remington magnum

Historie náboje

44 Remington magnum je výsledkem dlouholeté snahy o vysoce výkonný lovecký náboj. Až do jeho vzniku byl nejvýkonnějším továrním nábojem pro ruční palné zbraně 357 magnum, avšak známý americký střelec Elmer Keith nebyl spokojen s jeho účinností a třicet let experimentovat s nábojem 44 Special s těžkými střelami a s překračováním standardních tlaků. Jeho osvědčená laborace s olověnou střelou o váze 250 gr. měla z 7,5" dlouhé hlavně rychlost 1200 ft/s, což dává na náboj 44 Special úctyhodnou energii 1084 J. Dlouhou dobu se Keith snažil prosadit do výroby svou laboraci, firmy se však obávaly destrukce zbraní. Na obrázku je náboj 44 Special se střelou 250 gr. "Keith style":

Konečně na začátku padesátých let 20. století projevila firma Smith & Wesson zájem o výrobu nového revolveru v ráži 44 a firma Remington vyvinula nový náboj 44 Remington magnum, který má o 1/8" delší nábojnici než náboj 44 Special. Nový delší náboj se nevejde do do revolveru s kratšími komorami 44 Special, takže nemůže dojít k záměně náboje a případné destrukci zbraně. Elmer Keith není přímo tvůrcem náboje 44 magnum, ale jeho výkonné laborace 44 Special daly za vznik na dlouhou dobu nejvýkonnějšího továrně vyráběného náboje. První revolvery S&W Mod. 29 se na trh dostaly v roce 1956 a nedlouho na to firma Ruger uvedla svůj jednočinný model Blackhawk v ráži 44 magnum jako levnější variantu k S&W.

Náboj 44 magnum se vyrábí v celé řadě laborací pro terčové, lovecké i sebeobranné použití. Pro lov velké zvěře se používají zejména poloplášťové nebo jen olověné střely (pro výkonné laborace často s "gas-checkem") bez expanzní dutiny, které mají vysokou průbojnost ve srovnání se střelami expanzními. Po dlouhá léta byla standardní "těžkou" loveckou laborací olověná střela "Keith" 250 gr. s rychlostí až 1500 ft/s, což dává energii 1693 J. S nástupem střel o hmotnostech 300 gr. a těžších se zbraně na náboj 44 magnum staly ještě více účinnou loveckou zbraní. Těžké laborace s střelou 300 gr. dosahují rychlosti až kolem 1400 ft/s, což odpovídá energii 1770 J. Nutno říci, že pro takto výkonné laborace se doporučují neplášťované olověné střely, které mají menší průtlačný odpor v hlavni než střely plášťované.

Rozměry a tlaky

Maximální povolený tlak náboje 44 magnum se liší podle organizace SAAMI nebo CIP. V následují tabulce je tlak uvedený v jednotkách PSI a MPa, piezo je tlak měřený piezoelektrickou metodou a crusher tlak měřený měděnými válečky. Poznámka: tlak měřený crusher metodou se často označuje navíc koncovkou CUP (copper units of pressure). Na obrázku jsou rozměry náboje v palcích (1 palec = 25,4 mm) a v milimetrech:

Měření továrně vyráběných nábojů

V České republice je dostupný sortiment střeliva 44 magnum velmi omezený, pokud vůbec tak nejčastěji je k dostání střelivo dnes již spojených firem Magtech a Sellier&Bellot. V následující tabulce je rychlost střel měřená ve vzdálenosti 3 m od ústí hlavně hradly Alpha Master Chrony. Teplota nábojů i okolí byla 20°, zbraň Ruger Super Redhawk s hlavní o délce 7,5", spára mezi válcem a hlavní 0,2 mm. Pro hodnocení výkonu náboje se používá kinetická energie střely. Pro velikost zpětného rázu a "porážející" schopnost střely je ovšem podstatná hybnost střely, proto je v tabulce také uvedena:

V tabulce jsou uvedena všechna měření, lze si tak udělat představu o konzistentnosti počátečních rychlostí. Při velmi pečlivém přebíjení se dá dosáhnout rozptylu rychlostí +- 3 m/s, tovární munice má rozptyl značně větší. Některé náboje v tabulce jsou prakticky nesehnatelné, jedná se spíše o sbírkové exempláře (za ně děkuji Barrymu ze střelectví).

Z tabulky je zřejmé, že to, co je u nás běžně na pultech, není "opravdová" 44 magnum. Střelivo firem Magtech a Sellier&Bellot je známé svým nízkým výkonem a měření to potvrzuje, výhodou je nízká cena (pod 10 kč / kus). Dražší střelivo Fiocchi 240 gr. SP, které lze s menšími obtížemi v ČR sehnat, se plnému výkonu 44 magnum přibližuje už více. Jak střely firmy Fiocchi, tak Magtech (i celoplášťové) se snadno deformují a průbojnost je mnohem menší než např. u olověných střel firmy Ares.

Další měření továrního střeliva lze nalézt například ve Střeleckém magazínu 10/2005, kde jsou uvedeny průměrné hodnoty energie střely ve vzdálenosti 2,5 m od ústí hlavně: IMI SP 240 gr.: 1167 J, PMC SP s expanzní dutinou 240gr.: 1182 J a S&B SP 240gr.: 851 J. Stříleno bylo z revolveru Ruger Redhawk s hlavní o délce 5,5", velikost spáry mezi válcem a hlavní byla 0,15 mm. Energie náboje S&B odpovídá spíše 357 a ne 44 magnum.

Nejvýkonnější tovární 44 magnum: 2236 J

Zanedbáme-li pro jednoduchost vliv prachových plynů, pak velikost zpětného rázu závisí na rychlosti a hmotnosti střely a hmotnosti zbraně. Chceme-li co nejvíce "kopavé" střelivo, vybereme to s největší hybností a nikoliv energií. Největší hybnosti dosáhneme s nejtěžší střelou. Tak například laborace se střelou o hmotnosti 300 gr. má počáteční rychlost 410 m/s, energii 1634 J a hybnost 7,97 kg.m/s. Pokud bychomchtěli dosáhnout stejné hybnosti s běžnou 240 gr. vážící střelou, musela by mít počáteční rychlost 513 m/s a dosáhla by tak energie 2046 J.

Tyto hodnoty energií a hybností jsou ale stále směšné oproti nejvýkonnějšímu továrnímu náboji 44 magnum +P+ od firmy Buffalo Bore. Z revolveru Ruger Redhawk se 7,5" hlavní dosahuje extrémně těžká 340 gr. vážící olověná střela s gas-checkem rychlosti 1478 ft/s, což dává obrovskou energii 2236 J a hybnost 9,93 kg.m/s. To už odpovídá výkonu náboje 454 Casull.

Takto velkých energií je možné dosáhnout díky vhodnému prachu, menší usazovací hloubce střely a zvýšení maximálního tlaku. Některé moderní revolvery ráže 44 magnum mají dlouhé válce umožňující použití delších nábojů, například do revolveru Ruger Redhawk lze použít náboj s délkou až o 5 mm větší než normovaných 40,89 mm. Náboje s touto délkou ale nelze nabít do všech revolverů, proto na stránkách firmy Buffalo Bore jsou uvedeny použitelné modely. Při zvětšení počátečního spalovacího prostoru v nábojnici je možné použít více prachu a dosáhnout vyšších rychlostí bez nárůstu tlaku. Označení +P+ znamená vyšší maximální tlak náboje, v tomto případě asi o 20% oproti normě SAAMI, tj. asi o 10% oproti normě CIP, což ale zbraním neublíží. Uvedu překlad části odpovědi Tima Sundlese z Buffalo Bore na dotaz na 44 magnum +P+:

"Když bylo v roce 1956 střelivo 44 magnum uvedeno na trh, dosahovalo se střelou 240 gr. rychlosti přes 1500 ft/s z revolveru S&W se 6.5" dlouhou hlavní. Tlak přesahoval 50000 PSI CUP. Častá střelba těmito náboji způsobovala rychlé opotřebení S&W revolverů, revolvery Ruger snášely střelbu bez jakýchkoliv problémů. Z tohoto důvodu SAAMI snížila výkon střeliva 44 magnum.

Naše střelivo 44 magnum +P+ není v normě SAAMI a dosahuje mnohem vyšších tlaků. Toto střelivo má tlak mezi 48000 až 50000 PSI CUP a neublíží revolverům S&W vyrobených po roce 1989 (kdy došlo k zesílení konstrukce) a také dalším revolverům uvedených na naší stránce.

Já osobně vlastním standardní Ruger Redhawk, který používám k vývoji střeliva. Tento revolver má nastříleno přes 5000 ran střelivem +P+ a stále má stejné vůle jako měl před 20 lety."

Revolver Ruger Super Redhawk a optika

Měření ve výše uvedené tabulce bylo provedeno revolverem Ruger Super Redhawk s hlavní dlouhou 7,5". Tento revolver patří k nejrobustnějším a nejodolnějším na trhu. V roce 1979 uvedla firma Ruger na trh dvojčinný revolver Redhawk v ráži 44 magnum. Po nějaké době se objevily ojedinělé problémy, kdy při střelbě docházelo k uvolnění spojení mezi hlavní a rámem (tento problém se podařilo úspěšně vyřešit a model Redhawk se vyrábí dodnes). Firma Ruger proto v roce 1987 přišla s novým modelem s prodlouženým rámem na 2,5", který byl navíc dost dlouhý na umístění výřezů pro montáž zaměřovacího dalekohledu. V roce 1997 přišel na svět model Super Redhawk v ráži 454 Casull a v roce 2003 v ráži 480 Ruger, kdy revolver zůstal konstrukčně a rozměrově úplně stejný, jen byla použita ještě pevnější a jinak tepelně zpracovaná ocel a válec je bez vybrání.

Revolver Super Redhawk díky své odolnosti a snadné montáži optiky předurčen k lovu a sebeobraně před velkou zvěří. Nejedná se o siluetový super přesný speciál, čemuž i odpovídá spára mezi válcem a hlavní o velikosti typicky 0,15 až 0,2 mm. Spoušťové ústrojí nedovoluje takové vyladění jako u konkurenčních S&W, v mém případě je po použití slabší spoušťové pružiny a lehkém vyleštění ozubů odpor spouště pěkných 1 kg v SA režimu, ale nijak úchvatných 4,5 kg v DA režimu. Na posledním obrázku jsou vidět v hlavni nespálená zrna prachu No.9:

Revolver je dodávaný s montážními kroužky k uchycení pistolového zaměřovacího dalekohledu. Vzhledem k zpětnému rázu ráže 44 magnum je dobré použít výrobky renomovaných výrobců (sám používám Weaver 2x28). Z hlediska četnosti použití vede Leopold, pak Burris, Weaver, Nikon a Bushnell (řada Elite). Levnější značky používá málokdo.

Co se týče technických parametrů, je možné koupit zvětšení od 2x20 až po variábl 3-12x32 se stavitelnou paralaxí. Pevnou paralaxi výrobci nastavují od 50 yardů do 100 yardů, ale to není to hlavní, při malých zvětšení bude ostrý obraz vždy a případnou chybu způsobenou paralaxí při střelbě z krátké zbraně asi nepoznáte. Zvětšení 2x je zaokrouhlená hodnota, bývá to méně a třeba Leupold má 1.7x (pak se může zdát, že optika téměř nezvětšuje). Větší zvětšení je problémem ze dvou důvodů:

Třas: střelba z volné ruky je se zvětšením 4x a větším problém, někteří střelců uvádí, že se zvětšením 2x mají lepší výsledky než s 4x.
Zorné pole: Optika na krátkou zbraň se drží v mnohem větší vzdálenosti od oka a zorné pole je tak menší, navíc průměr objektivu bývá malý. Například Leupold 4x28 Rimfire (tj. na pušku) a 4x28 Handgun mají úplně stejné zvětšení i průměry čoček, ale první má zorné pole (na 100m) 8,5 m, zatímco druhý jen 3 m. Jak psal jeden lovec s Leopoldem 4x: "Než jsem zvíře v optice našel, už bylo pryč". A pořídil si 2x. Řešením může být variábl, který je ale dražší a těžší.